संस्कृत-शब्दकोशः

विहनन विहर

विहन्

विहन् 2 P.
1 To kill, slay, destroy, destroy completely, annihilate; (अलं) सहसा संहतिमंहसां विहंतुं Ki. 5. 17, 14. 23.
2 To strike, beat violently.
3 To obstruct, impede, oppose, resist; विघ्नांति रक्षांसि वने क्रतूंश्च Bk. 1. 19; Śi. 14. 8, R. 5. 27.
4 To reject, refuse, decline; तद्भूतनाथानुग नार्हसि त्वं संबंधिनो मे प्रण- यं विहंतुं R. 2. 58; न व्यहन्यत कदाचिद- र्थिता 11. 2.
5 To disappoint, foil, frustrate.
6 To separate.



Correction: